Recenze filmu Po Strništi bos


Pamatujete si na film Paper Cities? Film zosobňující letní dobrodružství teenagera, kdenechybý akce, dobrý kámoš a první polibek. Ale jak zachytit drobné chvíle léta a raného života člověka, který se v dávné době přemístil do vesnice? Zdeněk a Jan Svěrák mají odpověď: Po strništi bos.

V roce 1943 se maý Eda Souček přestěhoval z Prahy do malé české vesnice. Zatímco sem chodil jen na dovolenou, souhrnem událostí, a pokračující válce se musí rodina podrobit a žít tu nadobro. Edu tak nečekají nejen dva měsíce, ale prakticky celé dva roky jiného života. Naučí se nejen jako chodit bos po ulici či poli, najde si nové kámoše, zahledí se do jedné slečny (a možná jiná do něj), objeví pár ztracených i zapomenutých členů své rodiny i milého učitele. Nastane letní bouře a dokonce i vánoční trampa. V okolí jsou mentorové, kteří přináší těžkou výchovu ...


Po strništi bos je založen na vzpomínkách Zdeňka Svěráka z dětství. Jsou povyprávené dětskýma očima a s citem pro režii vlastního syna Jana Svěráka. Na jedné straně se může zdát, že dva roky (nejen) prázdnin jsou jen zlomek života a mnohým může být jasné, jak příběh skončí resp. Že děj neskrývá velké filmové pointy nebo neočekávané závěry. Byla by škoda vyříct ortel kvůli scénáři, který je psán jinak a jde mu spíše o desítky mikropříběhů jako celistvou pouť někam. Průvodce po celém příběhu je malý Eda a jeho pohled má od začátku řadu významných zlepšení.

Výhodou toho, že příběh vidíme chlapcovýma očima je, že vnímání světa je jednoduché, ale někdy je doplněno výraznějšími sekvencemi - např. Možným pronásledováním, motocyklem nebo divokou střelbou. Pro osmiletého chlapce to představuje to nejlepší, co může zažít. Určitě na něj zapůsobí víc než uplakané momenty v koutě, na kolenou nebo v manuálech starého otce. Ačkoli celý děj počítá pouze s vybranými vložkami tohoto typu, dávají mu netradiční šmrnc a pro malé chlapce budou pochopitelně představovat to nejlepší ve filmu, zatímco starší divák možná nepochopí, co je reálné.


Díky tomu je celá mozaika bohatší, protože v civilní běžné rovině na nás čeká jedna rodinná dilema a desítky malých epizod. Rodina zbavená jednoho bratra / syna / strýce má určité tajemství, které Eda postupně rozplétá a dokonce využívá své dětské vnímání.

To nejlepší, co Po strništi bos nabízí, jsou totiž desítky malých příběhů typu taťka a syn pracují se včelami, malý Eda jde na nákup okurek, Eda s partou kluků fičí v bunkru, jak se snaží dávat pozor ve škole a diví se, proč učitel někdy vysílá rozhlasové vysílání nebo havárie údajné bomby,
letní bouře s mámou. Scény se rychle střídají, někdy mají společný jmenovatel v hercích a vy jako diváci si můžete užívat malých dobrodružství velkého významu.

Herecké obsazení je do velké míry výborné. Alois Grec je skvělý a tahá většinu filmu na ramenou. No, tři kamarádi ho budou moci sledovat - hnusný posel, vůdce a pták. Pro dospělé je samozřejmé, že Ondřej Vetchý se nadobro přesouvá do roli táty jako na zavolání. Překvapivě tvoří manželský pár s Terezou Voříškovou - malá žena, která je o 27 let mladší (!), Ale ve finále je docela ladná. Jan Tříska ukáže, že jedna věta řeší celou scénu a Zdeněk Sverák je opět hezký kluk s nezapomenutelnými etudy.

Po strništi bos není nový velký film Jana Svěráka, ale je to určitě filmová událost roku pro vaše blízké. Prarodiče, rodiče, tety či strýcové mají v programu kin konečně výborný kousek, který jim sice nedá po 10 letech další Vratné lahve, ale má přesně ten milý český přístup Svěrákovců. Vsadili na velké dobrodružství malého chlapce a čím více se k němu empaticky přiblížíte, tím více se vám film bude líbit.


Po strništi bos (Česká republika, Dánsko, Slovensko, 2017, 110 min)
Režie: Jan Svěrák.
Scénář: Zdeněk Svěrák, Jan Svěrák.
Hrají: Ondřej Vetchý, Tereza Voříšková, Jan Tříska, Alois Grec, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser