Horor

Označení žánru horor vychází z anglického slova „horror“, což znamená „hrůza“ nebo také „zděšení“. Hlavním cílem filmu, který je zařazen mezi horory, by proto měla být snaha přimět diváka, aby cítil strach a děs.

Jak horor vytváří strach?

Většinou záleží především na stylu vyprávění a estetice filmu – způsobu, jak je příběh vyprávěn, jaké jsou k tomu využívané filmové prostředky – nikoli na obsahu, konkrétním příběhu. Například pohádku Červená Karkulka je možné také vyprávět hororově.

Blízké žánry

Při typickém prolínání žánrů se můžeme často setkat s detektivními horory, kde se vyskytují reálné prvky, nebo také s horory s prvky nereálnými – jako sci-fi či fantasy horory.

Nejblíže k hororu má pravděpodobně thriller. Do tohoto žánru někteří lidé zařazují hororové filmy, ve kterých se nevyskytují nadpřirozené věci (např. detektivní horory). Většinou je však thriller definován jako film, který si neklade za úkol vyvolávat strach, ale snaží se v divákovi podnítit napětí.

Mezi fantasy prvky, které může divák při sledování hororových filmů zaznamenat, patří různé nadpřirozené bytosti jako démoni, duchové, upíři, čarodějnice apod.

U sci-fi hororů se většinou setkáváme s novými technologiemi, které se vymkly kontrole, častými postavami jsou také mimozemšťané nebo zmutované organismy.

Klasický rámec hororu

Horory vetšinou vypráví o skupince lidí, kteří musejí unikat před výše zmíněnými nereálnými bytostmi, aby si zachránili holý život. Závěrečným vítězstvím je přežití většího či menšího počtu lidí z původní skupinky a také zabití, zničení či odehnání toho, co je ohrožovalo.  Horor ovšem může také skončit úplným vyhlazením skupiny a vítězstvím nepřítele – fantasii se meze nekladou.

Zavrhovaný žánr

Není neobvyklé, že se hororové filmy ocitají mimo zájem filmových kritiků. Už od dob rozkvětu tzv. brakové literatury je horor (společně s červenou knihovnou) pokládán za pokleslý žánr. Kvalita hororových knih – stejně jako kvalita hororových filmů – se liší a většinou záleží především na schopnostech autora. Například díky Edgaru Allanu Poeovi se horor dostal i do seznamů povinné literatury pro střední školy. V kinematografii jsou podobně slavné snímky Alfreda Hitchcocka. V jejich podání je horor uměním.

Historie hororového žánru

Lidé se odnepaměti zajímají o děsivé historky. Základní vyprávěcí principy hororu se vyskytují v mnoha mýtech, legendách i lidových pohádkách (jak například prokazují sepsané pohádky bratří Grimmů).

Dalším vývojovým stadiem hororového žánru pak byl tzv. gotický román, který byl oblíben především na konci 18. a na začátku 19. století. Z této doby pochází literární díla jako Frankenstein, Drakula a také díla E. A. Poea jako Černý kocour nebo Jáma a kyvadlo.

19. století přináší do hororu prvky sci-fi a fantasy. Později to byli filmaři, kdo dokázal vyvolat v divákovi děsivé emoce snadněji, než kniha. Dnes jsou hororové filmy velmi oblíbené především pro sledování s partou přátel v pohodlí domova. Tomu se přizpůsobují mnohé internetové servery, které na svých stránkách zveřejňují filmy spadající do tohoto oblíbeného žánru pro sledování online.