Historie filmu

Film (dříve filmový pás) jakožto hmotný objekt označuje konkrétní kinematografické dílo. Veškeré aspekty, které mohou samotný film ovlivňovat, lze vyjádřit slovem kinematografie. Kinematografie zahrnuje umělecké, technické, komerční, ale také společenské a národnostní oblasti, které ovlivňují výrobní proces konkrétního filmového díla.

Film je komunikačním médiem – podobně jako tisk, rádio, televizní vysílání nebo také internet. V dnešní době je zřejmě film druhým nejvlivnějším komunikačním médiem – hned po internetu. Kinematografie patří spolu s divadlem mezi scénická umění.

Počátky filmu

Již v průběhu 70. a 80. let se objevují vynálezy, které později přispěli k rozvoji filmu a filmové techniky. Počátky filmu, jak jej známe dnes (nebo jak jsme jej znali před rozšířením digitální technologie), jsou datovány do posledního desetiletí 19. století.

Mezi průkopníky filmu patří francouzští bratři Lumierové, kteří vynalezli kinematograf a v Paříži na konci prosince roku 1895 zorganizovali první veřejné promítání. Na našem území byl film poprvé představen již v červenci následujícího roku v Karlových Varech.

Počátky české kinematografie

Českým průkopníkem filmu byl Jan Kříženecký. Jeho první snímky byly promítány v pavilonu Český kinematograf na Výstavě architektury a inženýrství v Praze – jednalo se o dokumenty. Mezi první české hrané filmy patří Kříženeckého nejznámější snímky jako Dostaveníčko v mlýnici, Smích a pláč nebo Výstavní párkař a lepič plakátů.

Rozvoj filmového průmyslu na našem území

Již před propuknutím první světové války existovalo několik společností zabývajících se produkcí filmu. Tyto filmové společnosti jako Kinofa a Ilusion však velmi brzy zanikly. Úspěšnější byla společnost Lucernafilm, kterou založil Miloš Havel. Rozvoj filmové produkce nastal po vzniku Československa v roce 1918, od roku 1921 se v Praze nacházely stálé produkční společnosti.

Historie filmového média

Zpočátku, jak už bylo uvedeno výše, mohli lidé sledovat filmy, které pouze zaznamenávali realitu – v té době to ovšem byla dosud nevídaná senzace. Bylo však jen otázkou času, než si lidé, kteří s tímto médiem experimentovali, uvědomili, že mohou také vyprávět fiktivní příběhy. Velmi známým snímkem, který bychom mohli téměř bez nadsázky označit za žánr sci-fi, je třeba trikový film Cesta na měsíc francouzského filmaře Georgese Meliese.

V počátcích byl film považován především za zdroj zábavy (byl například součástí představení kočovných komediantů), proto není divu, že prvním žánrem, který se rozšířil, byla groteska. Tento žánr promlouvá i k dnešnímu divákovi díky nezapomenutelnému Charliemu Chaplinovi, jehož některé snímky lze shlédnout online. V první čtvrtině 20. století byla vybudována v Americe tzv. továrna na sny – obrovské filmové ateliéry v Hollywoodu.  Původně byl film poháněn ručně pomocí kliky – později byl k otáčení filmových kotoučů využíván jednoduchý motor. Také estetické aspekty filmu se proměňovaly – původně černobílý a němý film získal zvuk a později také barvu. (Za první zvukový film je považován v Berlíně promítaný snímek Jazzový zpěvák z roku 1927.) Ve 20. století byl filmový průmysl jedním z nejvýznamnějších.

Filmové médium dnes

I v dnešní době si film neustále udržuje oblibu svých diváků (například pomocí neustálého proměňování estetického standardu filmů). Kinematografie dnes zahrnuje dvě roviny filmových děl – oblast komerční a oblast uměleckou – ve výsledku jsou však nejúspěšnější snímky, které dokáží skloubit oba tyto neoddělitelné aspekty kinematografie.

Běžně se konají prestižní soutěže a rozdávají se filmové ceny nejlepším tvůrcům. Z herců a filmařů jsou dnes často celebrity a lidé si již mohou díky digitální technologii užít sledování filmů v soukromí a pohodlí svého domova.